O titul „hrábě“ aneb Jak jsme hrabali listí
)
Vše začalo při přípravách na Oslavy 90 let skautingu v Lounech. Abychom měli kam uložit přespolní, požádali jsme provozovatele parku firmu Diamantexpo, aby nám propůjčili pavilon B. Souhlasili s tím, že pomůžeme v parku shrabat listí.
Ačkoliv se původní termín dvakrát posouval, sešlo se nás nakonec víc, než bychom čekali. Standa Procházka, který nás se svými francouzskými holemi stále obíhal, se dostal až k číslu 38, ale předpokládám, že nás většinou počítal dvakrát. Pro vlastní nasazení byly největším přínosem rodiče našich svěřenců. Tatínkové a maminka také získali dědičný titul „hrábě Bašty a Masarykova panství“ s právem být oslovován „Vaše hrabivosti“ a sedět v přítomnosti vůdce střediska. Škoda jen, že nepřišlo víc holčiček, kvůli kterým se původní termín dvakrát měnil. Správce parku, pan Houška byl však naším pracovním výkonem mile překvapen.
Na oběd jsme všechny přítomné pozvali na sekanou a po obědě nás čekaly dvě ukázky. Nejdříve nám strážníci městské policie předvedli jejich vybavení, pak přidali ukázky z výcviku sebeobrany a nakonec práci se psy. Jen co skončil děkovný aplaus, objevili se lounští hasiči, dnes vlastně záchranáři. Ti nám ukázali práci z výsuvného žebříku a vybavení auta určeného pro výjezdy. Nakonec jsme se při neformální besedě dozvěděli například, že mají průměrně jeden zásah denně a že musí zvládnout dvouminutový limit pro výjezd vozidla.
A to ještě nebylo všechno. Nakonec jsme všichni skončili v čajovně na Baště, kde jsme si zkoušeli test o historii střediska. Otázky z minulosti se vázaly k fotkám, které byly použity v almanachu k Oslavám. A tak se i ti nejmenší nakonec dozvěděli že skautské hnutí v Lounech založila děvčata, že na tábor se za první republiky jezdilo v nákladních vagonech a že sbírka k otevření Skautského domova byla nejprve zakázána, neboť v Praze byla vyhlášena na stejný termín pouliční sbírka na podporu péče o mládež osiřelou, spuštěnou nebo ohroženou.
Ačkoliv se na nás nebe mračilo a dokonce spadlo několik kapek, můžeme říct, že se nám brigáda v parku vydařila.
Franta Pošťák Pospíšil
)
Dekret s následujícím textem obdrželi nejlepší hrabata a hráběnky:
Řád listonošů, listohrabů a listovozů skautského střediska v Lounech uděluje za zásluhy při správě svého rozlehlého panství v Lounech na Voharce dědičný podvazkový řád
hrábě Bašty a Masarykova panství s doživotním právem být oslovován „Vaše hrabivosti“a s právem sedět v přítomnosti vůdce střediska.
V parcích lounských 1.prosince l.p.2007 za řád listonošů, listohrabů a listovozů :
Franta Pošťák Pospíšil
Jeden obrovský zážitek a 40 000 skautů
V roce 2007 se Petra Burdychová, sedmnáctiletá studentka gymnázia a členka lounského dívčího skautského oddílu, zúčastnila celosvětového setkání skautů a skautek (tzv. jamboree) ve Velké Británii. Spolu s dalšími 40 000 skauty a skautkami z celého světa tam oslavila 100 let existence skautingu.
Proč ses rozhodla jet na jamboree? Co jsi od něj očekávala?
Na jamboree jsem chtěla jet hlavně proto,ze jsem chtěla poznat skauting v ostatních státech a vůbec ve světe,protože v každém státě mají skauti jiné zvyky,jiné kroje,hraji jiné hry a jiné jídelní speciality. Samozřejmě jsem také očekávala zábavu ,nove přátele z celého světa a velkou oslavu 100 let skautingu.
Bylo náročné se na jamboree dostat? Co jsi pro to musela udělat?
Dalo mi to celkem dost práce.Vyřizování jsem sice v podstatě žádné neměla,protože vše zařídil vedoucí naší výpravy,ale s penězi byl vetší problém. Musela jsem si je vydělat sama na půlroční brigádě v Albertu.Nakonec se naštěstí sehnaly i nějaké dotace, takže se částka, kterou jsem hradila ze svého, podstatně snížila.
Co tě na jamboree nejvíc překvapilo?
Nejvíc mě překvapila propracovaná organizace a vybavenost zázemí. Bylo tam 40 000 lidiček a přesto nebyl žádný větší problém a vše probíhalo podle planu a až na male výjimky v čase, který byl k tomu určen. Organizátoři s tím museli mít strašně moc práce,ale stejně to zvládli na jedničku!A vybavenost byla také skvělá. Vše, co bylo potřeba k hygieně, nádobí na vaření, pódia, místa na trávení volného času, obchody, ...bylo v naprostém pořádku.
Jaký byl na jamboree program?
Program byl organizován podle subcampů (subcampy = jednotlivé sekce, v každé bylo kolem 3000 skautů).Každý subcamp měl jiný program, takže se všichni postupně vystřídali na všech programech. Například vodní aktivity,sportovní aktivity,ale i pomoc místní komunitě.) Programy byly prokládány volným časem,ale i v něm jsme si mohli vybrat nějaký program.
Co ti pobyt na jamboree dal?
Jamboree mi dalo hodně vědomostí o ostatních národech,o jejich zvycích,oblečení a jídle.Také mi dalo zjištění, že v podstatě nic není nemožné, když se může tolik skautů různých národností sjet na jedno místo a vycházet spolu bez problémů a konfliktů.Rozhodně hodlám jet příště znovu!
Procvičila sis třeba cizí jazyky?
Cizí jazyky jsem si vyzkoušela.Na jamboree byly oficiální jazyky angličtina a francouzština.Ale jak jsem se dívala, tak se mluvilo hlavně rukama a nohama,protože ne každý z účastníků cizí řeči uměl.
Co se ti nejvíc líbilo?
Co se mi nejvíce líbilo nelze úplně přesně říci, protože celé jamboree bylo jeden obrovský zážitek. Myslím,ze nejlepší byla ta spousta skautů, kteří se k sobe chovali pěkně a přátelsky, ať byli z jakékoliv části zeměkoule. Také se mi líbil Food Festival, při němž jsme ochutnali tradiční jídla z různých národů.
Za rozhovor děkuje Petra Poncarová
- týdeník Press, číslo 40.
