)
V sobotu 12. prosince jsme vyrazili na jednodenní výpravu do okolí a na hrad Pravda. Ale od začátku nás provázely spíš problémy. Nemrzlo, ač to předpověď slibovala, přišlo málo dětí - hlavně kluci zklamali a Standa zapomněl kotlík, ve kterém se měla vařit bramboračka. To, že místo Regionovy nás vezl starý motoráček, bylo to nejmenší. V Mutějovicích nás sice potěšil poprašek sněhu, ale hned na Rovinách jsme zbloudili a místo směru na modrou a na Pnětluky jsme si to špacírovali rovnou do Domoušic, odkud jsme až odpoledne měli odjíždět domů ... Také jsme měli neplánovanou přestávku, aby nás nepronásledovaly kulky ze zbraní myslivců.
)
Nu což - udělali jsme si pod kopcem přestávku a dali jsme terénní kimovku a orietaci poslepu. Po necelé hodině nám dovolili zteč hradu. Pokořili jsme stoupání. Holky se ochotně, samostatně a zdatně pustili do přípravy všech surovin na vaření a Fišta se Standou vyrazili na suché dříví - což je těžký pojem po několika dnech dešťů a vrstvičky mokrého sněhu na všem ... Když už bylo i dřeva a březové kůry dost, došlo na sirky - jednu jedinou měl Standa. )
Byly to trochu nervy, protože chytila až napočtvrté ... Ano, někdy se koukněte na sirku, vážně je hranatá a i s jednou sirkou máte čtyři pokusy. Někdy. Vyšlo to, oheň vzplál, uvařili jsme výbornou bramboračku, ještě si zahráli na babu a pak jedli ... Dorazili za námi Pískle a Zip z Pnětluk - též pod dohledem myslivců - a přinesli nám sladkou tečku po obědě.
)
Protože jsme při tom hodování trochu ztuhli, zahráli jsme si tři kola šátkované. Cesta na vlak na nádraží, tedy dnes již zastávku, do Solopysk proběhla skoro v klidu - až na několik louží, boty některých doma jistě vyprávěly, a dalších myslivců, kteří byli jasným znamením, že se stále ještě nedaleko střílí...
)
Při čekání na vlak se už trochu stmívalo a na každého již přišla nějaká ta únava ...